sobota 1. března 2014

Výlet na Hrad 1.část


Konec prázdnin se blíží a měla nafocené jen rotundy. Rozhodla jsem se tedy, že se vydám vyfotit něco dalšího. Venku sluníčko a 10°C na procházku ideální. Popadla jsem seznam budouv, ketré chci vyfotit a hurá ven! Při cestě na metro jsem se zpozorovala tramvaj č. 22, kterou jsem také mohla jet. Bylo by to, ale delší a já si nevzala knížku, kterou bych krátila čas. 
Metro mi ujelo přímo před nosem. A na Malostranské to taky nebylo nijak slavné. Nakonec jsem na zastávku Pohořelec jela tou samou tramvají č. 22, kterou jsem už dnes viděla. Jaká ironie. A nepodcenila jsem nejen pražskou dopravu, ale také počasí. Byla mi zima. Při focení jsem na to naštěstí zapomněla a mohla jsem se vklidu věnovat hledání předem připravených památek. Ani bych nevěřila, kolik antických prvků je na jednom místě, no vlastně věřila.
Viděla jsem jak katedrále sv. Víta natáčela Česká televize. Dostala jsem se do Zlaté uličky. Slyšela jsem bezvadný hudebníky na zámeckých schodech a pro příště si budu pamatovat: DO 10°C BER RUKAVICE! Ještě teď cítím jak byly zmrzlé i smska se mi psala špatně. Ale konec o mojí cestě, teď je čas na fotky =)) Ty se vyjadřují lépe než já.  

První zastávkou byl Strahovský klášter, který je nejstarším premonstrátským klášter v Čechách, založený roku 1143. Byl postaven v románském slohu, ale po požáru ve 13. a později ve 14. století byl různě přestavován až do dnešní barokní podob. V části celého komlexu se nachází Památník národního písemnictví a velká knihovna, kde je uchováno přes 200 tisíc knih. Knihovna se skálá ze dvou sálů (Filozofický a Teologický sál) a spojovacích chodeb mezi nimi. Obě spojovací chodby slouží také jako knihovny, na západním konci severní spojovací chodby je tak zvaný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí. V zasklených skříních jsou zde umístěny pozoruhodné přírodniny (lastury, vycpaná zvířata apod. 

Nedaleko od kláštera se nachází Černínský palác. Jedná se o velkou palácovou původně raně barokní budovu nacházející se v Praze 1 na Hradčanech na Loretánském náměstí (naproti Loretě, která bude hned následovat). Od roku 1934 slouží coby sídlo Ministerstva zahraničních věcí jak někdejšího Československa tak i České republiky. Palác, společně s Černínskou zahradou je od 3. května 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky. Uvnitř budovi bychom našli funkční výtah páternoster. Tím jsem naposledy jela, když mi bylo 5 let. Po celé fasádě budovy se táhnou krásné ukázky z antické minulosti, konkrétně jde o korintský spoup s dračí hlavou ta není antická).


Naproti paláci se nachází kostel Narození Páně neboli Loreta. Za zmínku stojí její nádherně znějící zvonkohra. Jednou jsem ji slyšela, byla to opravdu nádhera. Tentokrát zabimbal jen jeden zvon, když bylo čtvrt. Loreta je barokní stavba vysvěcená r. 1631. Výstavba byla financována hraběnkou Kateřinou z Lobkovic a navržena italským architektem Giovanni Orsim. V loretánské domku je uvnitř pravděpodobně několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety.
Fotku budu muset pořídit ještě jednou, ty co mám se moc nevyvedly.


Nejen budovy jsou inspirovány antikou. Tato nádherná pouliční lampa je toho důkazem. Není k ní co dodávat, je opravdu nádherná. Nachází se na půli cesty k Pražskému hradu v ulici Loretánská, před Martinickým palácem. Ten patří mezi nejkrásnější renesanční stavby Prahy druhé poloviny 16. stol. Škoda, že jsem ho nevyfotila zezadu. Jsou tam nádherné fresky, či jak se tomu odborně říká


To by bylo zatím vše k 1. části výletu na Hrad. 
Příště budu mluvit o vnitřních budovách Hradu - chrám sv. Víta, bazilika sv. Jiří, atd...