sobota 1. března 2014

Výlet na Hrad 1.část


Konec prázdnin se blíží a měla nafocené jen rotundy. Rozhodla jsem se tedy, že se vydám vyfotit něco dalšího. Venku sluníčko a 10°C na procházku ideální. Popadla jsem seznam budouv, ketré chci vyfotit a hurá ven! Při cestě na metro jsem se zpozorovala tramvaj č. 22, kterou jsem také mohla jet. Bylo by to, ale delší a já si nevzala knížku, kterou bych krátila čas. 
Metro mi ujelo přímo před nosem. A na Malostranské to taky nebylo nijak slavné. Nakonec jsem na zastávku Pohořelec jela tou samou tramvají č. 22, kterou jsem už dnes viděla. Jaká ironie. A nepodcenila jsem nejen pražskou dopravu, ale také počasí. Byla mi zima. Při focení jsem na to naštěstí zapomněla a mohla jsem se vklidu věnovat hledání předem připravených památek. Ani bych nevěřila, kolik antických prvků je na jednom místě, no vlastně věřila.
Viděla jsem jak katedrále sv. Víta natáčela Česká televize. Dostala jsem se do Zlaté uličky. Slyšela jsem bezvadný hudebníky na zámeckých schodech a pro příště si budu pamatovat: DO 10°C BER RUKAVICE! Ještě teď cítím jak byly zmrzlé i smska se mi psala špatně. Ale konec o mojí cestě, teď je čas na fotky =)) Ty se vyjadřují lépe než já.  

První zastávkou byl Strahovský klášter, který je nejstarším premonstrátským klášter v Čechách, založený roku 1143. Byl postaven v románském slohu, ale po požáru ve 13. a později ve 14. století byl různě přestavován až do dnešní barokní podob. V části celého komlexu se nachází Památník národního písemnictví a velká knihovna, kde je uchováno přes 200 tisíc knih. Knihovna se skálá ze dvou sálů (Filozofický a Teologický sál) a spojovacích chodeb mezi nimi. Obě spojovací chodby slouží také jako knihovny, na západním konci severní spojovací chodby je tak zvaný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí. V zasklených skříních jsou zde umístěny pozoruhodné přírodniny (lastury, vycpaná zvířata apod. 

Nedaleko od kláštera se nachází Černínský palác. Jedná se o velkou palácovou původně raně barokní budovu nacházející se v Praze 1 na Hradčanech na Loretánském náměstí (naproti Loretě, která bude hned následovat). Od roku 1934 slouží coby sídlo Ministerstva zahraničních věcí jak někdejšího Československa tak i České republiky. Palác, společně s Černínskou zahradou je od 3. května 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky. Uvnitř budovi bychom našli funkční výtah páternoster. Tím jsem naposledy jela, když mi bylo 5 let. Po celé fasádě budovy se táhnou krásné ukázky z antické minulosti, konkrétně jde o korintský spoup s dračí hlavou ta není antická).


Naproti paláci se nachází kostel Narození Páně neboli Loreta. Za zmínku stojí její nádherně znějící zvonkohra. Jednou jsem ji slyšela, byla to opravdu nádhera. Tentokrát zabimbal jen jeden zvon, když bylo čtvrt. Loreta je barokní stavba vysvěcená r. 1631. Výstavba byla financována hraběnkou Kateřinou z Lobkovic a navržena italským architektem Giovanni Orsim. V loretánské domku je uvnitř pravděpodobně několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety.
Fotku budu muset pořídit ještě jednou, ty co mám se moc nevyvedly.


Nejen budovy jsou inspirovány antikou. Tato nádherná pouliční lampa je toho důkazem. Není k ní co dodávat, je opravdu nádherná. Nachází se na půli cesty k Pražskému hradu v ulici Loretánská, před Martinickým palácem. Ten patří mezi nejkrásnější renesanční stavby Prahy druhé poloviny 16. stol. Škoda, že jsem ho nevyfotila zezadu. Jsou tam nádherné fresky, či jak se tomu odborně říká


To by bylo zatím vše k 1. části výletu na Hrad. 
Příště budu mluvit o vnitřních budovách Hradu - chrám sv. Víta, bazilika sv. Jiří, atd...




čtvrtek 27. února 2014

Poslední rotunda - rotunda sv. Martina


A mám ji. Sice jsem ji nefotila já, ale mamka, ale to je jedno. Aspoň se na Vyšehrad nemusím hnát. Románská kapitola je skoro uzavřená. =)) Ještě potřebuju fotku baziliky sv. Jiří na Pražském hradě a dneska jsem našla na internetu románský kostel sv. Martina kdesi v Řepích. Ale když už tu mám fotku Vyšehradské rotundy, slušelo by si o ní něco napsat: vzůru vstříc wikipedii a ctrl+c,ctrl+v . 

Rotunda svatého Martina je nejstarší zachovaná stavba nacházející se v oblasti Vyšehradu a současně i nejstarší zachovaná rotunda na území hlavního města Prahy. Byla postavena za krále Vratislava II. (panoval v letech 1061 až 1092), tedy v poslední třetině 11.století. Když ji v roce 1842 zakoupila vyšehradská kapitula, nechala jí obnovit a na jižní straně byl vytvořen novorománský portál, přesně podle popisu Vyšehradského kodexu.

sobota 22. února 2014

Románská architektura

Pro některé lidi není tento architektonický styl moc zajímavý. Myslím, že bych se k nim mohla hlásit. Avšak po vepsání této kapitoly do mé ročníkové práce a několika hodinách dějepisu s naší třídní učitelkou jsem zjistila, že to není tak docela pravda. Nejen že románský sloh nejsou jen strohé kamenné stavby bezcitně stavěné ve všech koutech světa, nejenže obyvatelé nebydleli v rotundách, nenosili pytle a nebyla jim věčně zima. Románská architektura je silně křesťanská, to ano. Ale má také své kouzlo. Ptáte se, jaké kouzlo?? No, to ještě nevím, ale příjdu na to.
Ve škole jsem se učila, že typickou románskou stavbou je rotunda. To sice ano, ale z románského období pocházejí i mnohé nádherné kostely, mosty, chrámy, katedrály i hrady. Ty byly, při rozrůstání měst a s nimi spojenými obchodními cestami, velmi důležité. Nebyl by to ale typický sloh, kdyby všechny stavby neměly něco společného a to valenou klenba,oblouky, sdružená okna,... Všechny tyto prvky nejsou ale žádnou novinkou. Už starověcí Římané zabudovávali do svých staveb oblouky a valené klenby. A tím se vracím k názvu mé roč. práce a mému prvnímu článku. Antika je všude. Neviděná, neslyšená se dostala do všeho co vidíme, co čteme, co píšeme. Už samotné slovo ROMÁNSKÝ má základ ve slově ROMA-ŘÍM, centrum mocného starověkého impéria. 


 Fotka je z mého dnešního "honu na rotundy" . Měla jsem v plánu dát všechny tři Pražské, ale po ujetí metra směr Vyšehrad jsem se rozhodla, že je toho pro dnešek dost. A tak mám jen dvě. Ta na prvním obrázku je rotunda sv. Longina na Novém Městě v ulici Na Rybníčku. Dřív jsem tam chodila k zubaři, tak jsem jí nemusela hledat v mapách. 
Když jsem se ale měla vydat k rotundě sv. Kříže, to už bylo těžší. Google mapy, ale neselhaly a já zjistila, že to místo je na rohu ulic Konviktské a Karoliny Světlé, kam jsem šla s kamarádkami do Ztrát a nálezů dpp. Na místě jsem si uvědomila, že jsem jí viděla v jednom seriálu a hned mi byla sympatičtější. Na Vyšehrad, kde se nachází rotunda sv. Martina, jsem se nevydala, jak už jsem říkala. Můj cestovní den pro mě skončil vyjitím schodů metra na náměstí Míru.


První prázdninový den,vlastně ještě není prázdninový, zatím je to víkendový, prázdniny ještě nezačaly =D . Tak ať už je to jaký koliv den, tak se docela vydařil. Kapitola Románská architektura je skoro uzavřená. =))

úterý 17. září 2013

Zvedni hlavu a otevři oči




 (předem se omlouvám za gramatické chyby v tomto i v dalších textech)

 Dívali jste se někdy výš než před sebe, když jste se procházeli po Praze?
Já jsem to po vybrání své ročníkové práce zkusila. A je až neuvěřitelné, kolik je všude antiky. Tolik domů, kostelů, zahrad, fontán, kašen a všemožných soch je jí inspirovaných.